zrcadlové teleskopy – základní technické informace

Porovnání:

Newtonovy systémy se vyznačují větší použitelnou světelností a dovolují velký průměr samozřejmě s odpovídající délkou a hmotností tubusu. Katadioptrické systémy mají výhodu kratší stavební délky a menší hmotnosti. Tubus je uzavřen korekční meniskovou deskou, což podstaně snižuje tvorbu turbulencí uvnitř přístroje za cenu trojitého průchodu paprsku tubusem. Pro jejich unášení lze pak použít menších montáží. Systémy Maksutov-Newton se vyznačují kulovými plochami menisku i primárního zrcadla, ali obvykle i dobrou zobrazovací kvalitou. Newtony typu Dobson (což je název jednoduché azimutální montáže) řeší uspokojivě posuv za pozorovanými objekty při použití běžných zvětšení.

Použitý materiál a přesnost opracování:

Standardní zrcadlové teleskopy vykazují solidní konstrukčně-mechanické provedení a optické opracování, materiál zrcadel je obvykle sklo se stoupající tvrdostí od dobrého typu BK7 přes Suprax, mírně lepší Pyrex až po keramiku či křemík (Quartz). Materiál souvisí s roztažností v závislosti na změnách teploty. Obecně řečeno nejkratší dobu temperace dovoluje křemík. Ten také nepodléhá změnám teploty během noci. Dosahovaná výrobní přesnost optiky obvyklých výrobců vyhovuje většině pozorovatelů. Náročným požadavkůmn na amatérské astronomické teleskopy plní test tzv. interferometrických zkoušek, kde se hodnoty deformace odražené vlnové fronty pohybují mezi 1/6 - 1/10 vlnové délky světla.

Technické provedení:

Všechny teleskopy od průměru zrcadel od přibližně 150mm jsou vybaveny okulárovými výtahy s vnitřním průměrem 50,8mm pro dvoupalcové okuláry a korektory komy. Tubusy jsou obvykle vyrobeny z lehkého slitinového plechu. Ostatní konstrukční detaily, uchycení primárního a sekundárního zrcadla a jejich seřizovací mechanizmy jsou ve standardním provedení. Světelnost systémů, kvalita optické plochy, přenos kontrastu:
Zrcadlové systémy jsou často spojovány s nízkým kontrastem a ostrostí při pozorování planet a Měsíce při větším zvětšením. Některé z těchto výhrad jsou oprávněné ve smyslu výrobně-technologickém, jiné naráží na zasádní konstrukčni vlastnosti. Světelný systém, s hodnotou pod f/5 nebo katadrioptické systémy, vyžadují z hlediska geometrie chodu paprsků poměrně velké sekundární odrazné zrcátko, které značně cloní chod paprsků dopadajících na primární zrcadlo (až 34%). Obstrukce způsobuje zvýšení jasu druhého ohybového kroužku fokálního bodového obrazu, což vede ke snížení celkové ostrosti a kontrastu. Navíc je obraz v ohnisku takového systému, v jeho mimoosové rovině, silně zatížen komou a astigmatismem (newton) a to tím více, čím větší je jeho světelnost a čím větší je vzdálenost bodu zobrazení od optické osy systému. Velmi světelné systémy jsou proto spíše vhodné pro svou přenosnost a méně již pro studium planet a Měsíce.

Závěr:

Obecně platí, že přenos kontrastu a ostrost zobrazení komerčních zrcadlových systémů klesá s nárůstem jejich světelnosti a to hlavně vlivem zástinu primárního zrcdala relativně velkým sekundárním zrcátkem, který dosahuje až 35% lineárně. Zástin do 25% lze považovat z hlediska optimálního přenosu kontrastu za přípustný. Kontrast snižuje také geometricky nedokonalá, zonálními vadami zatížená, nebo dokonale nedoleštěná optická plocha.